Včera po večeři jsem byla na chvíli zalezlá ve svém stanu. Napřed jsem vyhlížela trojúhelníkovým průzorem mezi stanovou plachtou na náměstíčko, pak jsem se kochala západem slunce a nakonec jsem usnula. Probudila jsem se asi za půl hodiny, oba přední cípy plachty zavřel vítr, a tak jsem ležela ve stanu a všimla si, že slyším spoustu zvuků. Kromě klasického táborového kraválu, kdy je div, že člověk u toho dokáže usnout, to bylo plno zvuků v pozadí....
Jak jsem to tak poslouchala, uvědomila jsem si, že je to pestrá směs, pro tábor naprosto typická. Nemusíte ani otevírat oči a víte, co se děje:

• V jídelně brnká někdo na kytaru a tiše si u toho pobrukuje. Asi bude sám, protože se neozývá žádný hovor.
• Na náměstíčku děcka hrají smradlavý vajíčko. To je taková běhací hra. Jsou tam svorně všechny oddílové generace, od nejmenších po vedoucí, a ozývá se: Jeď jeď jeeeeeď! Ber ho! Smrdí, smrdí, kdo to tady smrdí? Smích a jekot, dupot, uklouznutí něčích nohou a pád na zem, znovu smích, potlesk.
• U ohniště sedí minimálně dva tři lidi a tlumeně spolu klábosí.
• Tatííí, tatííí... některý z našich prcků, tipuju Vojtu. Jo jo, Vojta, protože Štěpán se právě ozval pláčem zezadu z týpka.
• O plachtu mi zavadil brouk. Velikost „turbo“. Plácl sebou o stan, otřepal se a zase odletěl.
• Někde dole pod postelí nebo i pod podlážkou cosi škrábe. To si kutá cestičky „moje“ myš. Musím před ní zavírat i kosmetickou taštičku, chutná jí i umělá hmota. Jestli mi vyžere díru do báglu, budu muset to naše tiché sousedství rázně ukončit :-)

Poslouchám dál. Ještě to není všechno. Co to jenom... musím to odfiltrovat... Jo! Cvrčci! Všude kolem hrají cvrčci. Táhne se to zleva doprava, zprava doleva, zezadu od horního týpka až k dolnímu týpku a dál k latrínám. Je to typická večerní kulisa a zjevně si navzájem nevadíme - dětem ve řvaní cvrčci nepřekážejí a cvrčci si z našeho kraválu taky nic nedělají :-)

• V kuchyni služba dokončuje úklid. Je slyšet cvaknutí dvířek od Bobiny (naše polní kuchyně), třísknutí víka od kotle. Asi vytahují pytlíky z uvařeného čaje, vymetají Bobinu.
• Za pár desítek minut se ozve náš zvon a volání „Hygiena“, popř. „Hyeenááá!“ Štěbetání se změní v řev a dusot. Nikdy nechápu proč, ale naše týmy se svolávají hurónským řevem. Děti i vedoucí stojí na náměstíčku a volají: Růžééé! Kojoti, jedem! Kaktuusss!!! Méééééry! Bavili jsme se s Víťou o tom, proč ten řev - jestli jim to pomáhá najít pocit sounáležitosti se svým týmem, nebo dát najevo, že oni už tu stojí a oni jsou nejlepší a jejich kamarádi jsou teprve někde u stanu? Nebo to prostě jen tryská ven nahromaděná energie? Každopádně až na protějším kopci v Dobré Vodě všichni vědí, že tábor se jde umýt před spaním.

Tábor je prostě plný různých zvuků. Patří k němu neodmyslitelně a každý, kdo tu někdy pár dní byl, si ty zvuky vždy vybaví a připomínají mu zdejší život. Ne nadarmo když vedoucí v Brně, v klubovně nebo ve skladu, uvidí náš táborový zvon, hned na něj začnou zvonit a volají“ „Kuchýýýýň, do kuchyněéééé! Budíčéééék! Ale jedu na ty nohy!“ :-)

• Zvuky kuchyně. Klepání masa. Krájení cibule.
• Sekání sekerou v dřevníku.
• Startování centrály a pak noční předení centrály. Každý vedoucí pozná, jak centrála brblá, když jí dochází benzín, předtím, než se rozloučí úplně :-) A každý zná ten zvuk, když začne v čerpadlem napouštěné nádrži přetékat voda.

• Je poznat, kdo jde kolem jídelny a kuchyně a křupe pod ním štěrk. Pak přejde na trávu a jeho kroky zmlknou.
• Zvuky noční hlídky. Tlumený hovor, tichá chůze kolem stanů. Cinkání píšťalky, jak s ní na provázku máchají kolem sebe a ta kulička v píšťalce vytrvale štěrchá a cinká :-)

• Rozhrnutí dveří hangáru
• Bzučení komára
• Zvuk spadlé postele ve stanu
• Zvuk spadlé lavičky
• Zvuk sklaplé pastičky :-)

• Déšť. Bubnuje na stan, šumí na plastové plachtě. Crčí, když stéká jako z okapu do hrnce, kde chytáme vodu.
• Vítr. Šumí korunami stromů a listím, plácá stanovými plachtami. Hučí, když přináší bouřku.
• Noční zvuky přírody. Myš, zajíc. Štěká srnka. Dupe ježek. Někde tu máme i kočku, ale naše myši se jí zjevně nebojí.
• Ranní zvuk dodávky našeho pekaře, který nám veze rohlíky až do hangáru :-)

Teď, jak to píšu, slyším další známý zvuk: na Bobině se smaží řízky. Omluvte mě, radši už budu končit :-)

P.S.: Příště třeba o táborových vůních a smradech :-)

Doplněno později: Táborové zvuky - dodatek :-)

Včera jsme přišli na to, že nám v článku o zvucích chybí dva další, velmi typické:
- praskání ohně (odposlechnuto včera v týpí a u ohniště)
- a Kryštofův smích :-)