Povídání o táborových zvucích mělo u vás úspěch, to jsem ráda :-) Táborové vůně a smrady se posléze ukázaly být tématem těžším, než jsem myslela. Když jsem totiž „sbírala materiál“, samozřejmě jen obrazně, ústředním tématem bylo jídlo. A to jak v jeho původní, tak v „přeměněné“ formě. Ano, hádáte správně. Omluvte mě za výstižnou formulaci, ale jinak to nejde: Stal se z toho souboj „vůně jídla z kuchyně versus prdy a latrína“ :-D

Ale nebojte se. Mám bohatou slovní zásobu a nakonec jsem z toho vydolovala barvitější popis, než jen čichové vjemy při pohledu do misky nebo pod sebe :-) Tak se hezky usaďte a zkuste si to představit se mnou:

Ráno se probudíte ve stanu. Cítit můžete ledacos. Včerejší propocené tričko. Sandály vašeho spolubydlícího. V lepším případě :-) Všudypřítomnou vlhkost.
Cítit ale taky můžete sluníčko, nebo spíš stanovou plachtu, kterou ranní slunko zahřívá.

Vydáte se na latrínu. Cestou cítíte rosu a les, ze kterého stoupá pára. Cestou přes náměstíčko ucítíte kouř - Jiřa zatápí v Bobině. Ještě než zahnete k latrínám, máte možnost ucítit další přírodu, stromy, kytky, protože spodní část našeho lesoparku je plná zeleně. Pak už jste ale definitivně ztraceni a čeká vás pobyt na latríně. Zde by jistě šlo napsat esej o různých druzích pachů - třeba vás příklady napadnou - ale já od toho pro jistotu upustím. Doplním jen, že zde můžete občas cítit i vůni, to když se někdo snažil našplíchat zde třeba Brise. Můžete ucítit vůni papíru z navoněného toaleťáku :-) Můžete ucítit vlastní krev, to když vás komár štípne do zadku. Jo a ještě můžete cítit vůni fixy, kterou píšete do latríňáčku...

Cestou z latríny na vás čeká mýdlo a hypermangan, při umytí rukou. Zajdete-li vzbudit vedoucí do hangáru, ucítíte směs zatuchlosti, vlhkosti, lidských smradů :-) ale i nejrůznějších vůní a „dežodorantů“. Radši se tedy uchýlíte do útulnějšího a nadějnějšího prostředí kuchyně. První vás práskne přes nos vůně čerstvých rohlíků, které pekař dovezl až do hangáru. Polknete slinu a čuchnete si radši k zubní pastě, cestou do umývárky. Vzápětí vás pleskne přes obličej smradlavá mokrá hadra u kuchyně, co nestačila včera v dešti uschnout a teď jste ji na šnůře nestihli podejít :-) Po návratu z umývárky opět postřehnete vůni ohně, smůly, pepa, zatápění v Bobině. Krátce zaregistrujete plyn a současně zapálenou sirku - někdo si vaří čaj. Jo, ovocnej, voní tu čajový pytlík :-)

A tak to jde celý den. V kuchyni a kolem jídla je vůní a smradů habaděj.
Řízky. Cibule. Rajčata. Polívka. ... libovolně doplň jakékoli další jídlo.
Připálená strouhanka nebo chleba do polívky.
Čerstvě nařezané dřevo v dřevníku.
Kýbl se zbytkama jídla, závan odpadovky a odkalovačky z lesa.
Voňavá vanička s jarem před mytím nádobí.
Smradlavá vanička s nánosem hnusu po mytí nádobí :-)
Nasbírané borůvky a maliny.
Opečený špekáček.
Houby, které nesmíme na táboře sbírat ani dávat do jídla, ale roste jich tu spousta a tak nám je děti stále nosí.

Po obědě tu zavoní opět čajíčky a čerstvě uvařený kafe. Kolem projde navoněný vedoucí, jdoucí ze sprchy s umytými vlasy. Potlačíte chuť jít si k němu/k ní přivonět a radši couvnete, čehož vzápětí litujete, protože jste vrazili do odpadkového koše/pytle, jehož vůně je značně nelibá. K dovršení všeho kolem projde Ivča s „čerstvou“ plínkou od Štěpánka, což vás přivede k rozhodnutí naložit odpadky do auta a odvézt je rychle do Dobré Vody :-)

Odpoledne si na louce opět uvědomíte vůni přírody, která se vám ale drobet mísí s potem dětí a vedoucích, vracejících se z běhací hry v lese. Radši si zalezete do načouzeného týpka a vychutnáte si vůni kouře, ohně, vyuzených stěn týpí. Pokud vám to ovšem voní, že.

Andrejka ošetřuje maroda. Vůně dezinfekce :-) Asi vás nepřekvapí, že jinak je cítit betadina, jinak septonex, jinak novikov a jinak genciána :-) Svoje typické pachy má proces lovení klíštěte, převazování odřeného kolena, patlání panthenolu na spálený prst a nebo mazání mastičky či pudru na ekzém :-) Svoje kouzlo mají i další zdravotníkovy úkoly. Je potřeba přesypat latrínu, obodovat pořádek ve stanech a nakouknout i do kufrů, no a posléze vystopovat a vyprat a umýt pachatele, v jehož kufru byly nalezeny potentovaný trenky.

Přijela návštěva z Brna, mňam, ta bude jistě navoněná. Uháníte ji přivítat a cestou jen letmo zaregistrujete závan čpícího puchu, linoucího se kdesi od remízku. Někdo zase v noci nevážil cestu na latrínu, ale vypustil to támhle za keřem, fuj.

A to už tu opět voní nařezané dřevo, chystá se oheň. Někdo chystá fagulu, míchá na ohni smůlu a to je vůně z nejhezčích :-) Pak už jen zapálit táborák, koukat do plamenů a cítit vůni ohně. A mně osobně voní i moje kytara, můj klobouk... A smrdí vyuzená vesta, se kterou jsem včera byla v týpí. Ze svého okolí vnímám pestrou škálu vůní/smradů repelentů všeho druhu.

Je večerka. Opět zavoní zubní pasty, a pak, když všichni zalezou, je tu konečně prostor pro uvědomění si vůně lesa. Netrvá to ale dlouho, protože kolem projde Martin s petrolejkou a za chvíli zavoní benzín, když se nahodí centrála :-) Na poradě je opět na pořadu dne jídlo, večerní svačinka, kafe a čaj, chipsy :-)

Co z toho, o čem píšu, považujeme za vůni a co za smrad, to je otázka. V některých případech je to jednoznačné, ale například takový repelent, vyuzený týpko nebo smůla jsou předmětem sporů.

Tak to je asi pro představu o našich vůních a smradech. Když jsem se tu kolem dotazovala na další tipy, dozvěděla jsem se, že některým dětem (ale jistě i vedoucím) tady smrdí práce :-)

Můj výčet jistě není kompletní a ani takový být neměl. Takže když si někdo další vzpomene na něco zásadního, pište :-) Tady u nás zrovna voní brambory na loupačku a u závěrečného táboráku bude na řadě smůla. Jen doufám, že nás od ohně nevyžene vůně lijáku. Každopádně díky rozdávání závěrečných cen skončíme opět u jídla, pořádného balíku dobrot :-)