...napsáno už v pondělí...

Jak se vlastně mají děti?
Dobře :-)

Nevíme zatím o tom, že by někdo z dětí někdy brečel, jako že stýskáním. Vůbec. Asi jim nechybíte ;-) Snažíme se s vedoucíma hodně si našich prcků všímat, a hlavně my s Terkou s nima často mluvíme. Myslím, že jsou všichni v pohodě. Právě prošel kolem Jirka a líčil mi nějakou historku z poslední hry, o Davidovi, jak byl na něho medvěd krátký. Děcka se vracejí z večerní hygieny, probírají hru a z dálky na ně bečí beránci. Některé dvojice se už těší na noční hlídku. Hlídky jsou od 24 do 8 po dvou hodinách a po dvojicích, tak, jak se spí ve stanech. Zatím se hlídky zabírají dobrovolníkama, prckové jsou většinou ráno už za světla. Největším vzrůšem pro hlídky je zatím pekař, který ráno přiváží rohlíky až nahoru a dává nám je do klubovny.

A novinky ze středy:

- dlouhovlasé růžovky, tak začínám říkat některým holčičkám z družinky Mladší, které ani tady na táboře nevypadly ze svého rytmu a mají jen růžové oblečení. Ani na službu do kuchyně ho neodkládají, takže když jsem po nich chtěla, aby se šly převlíct do něčeho víc pracovního, řekly, že nic jiného nemají. No snad je časem naučíme, že existují i jiné barvy a do lesa zvlášť :-)

- náměsíčný Kryštof - dnes v noci nás trochu překvapila a vyplašila noční aktivita Kryštofa. Vedoucí ho potkali někdy kolem půlnoci na náměstíčku, kterak kráčí nocí a volá něco jako haloooo, haloooo. Jeho spacák ležel před stanama. Na dotaz Kryštof odvětil, že neví, jestli je Viktor ve stanu. Bydlí totiž s bráchou a možná se mu v noci zdálo, že ho dost nehlídá. A tak zatímco Viktor spokojeně spinkal ve spacáku, Kryštof ho hledal na louce. Inu, byl úplněk a víc dětí prý mělo potíže se spaním. Jestli se to bude opakovat, budeme muset Kryštofa na noc do stanu zavazovat :-)

- oproti tomu řada dětí má potíže ráno dospat. Nechápu to, protože jsou už určitě ulítaní a utahaní, ale asi jim to nestačí. Ráno, když se rozespale šinu náměstíčkem k latrínovému lesu, v několika stanech je už živo. Aja s Natálkou si pečlivě uklízí. Někteří mají otevřenou plachtu, pouští si ranní sluníčko do stanu a čtou si. To jim teda závidím :-)

Rána jsou tady ale nádherný. Když se kolem sedmé vyhrabu, pokaždé si říkám, že budu vstávat ještě dřív. Sluníčko je ještě nízko, ale už krásně osvětluje louku a stany, všude je ticho, ptáci zpívají a beránci bečí... :-) Vzduch je ještě chladný a příjemně vlahý, ale je to už tak akorát na krátký kalhoty a sandály. Prostě sen :-)

Podobně hezké tu máme večery :-) Akorát nízké sluníčko je na druhé straně a není tady to ticho. Ale ty stromy, nasvícené západem slunce jsou opravdu úžasné a tak stejně jako každý rok říkáme (podle jakési z povídaček M. Donutila) "zůstaneme tady, dřeva je tady dost..." Ten pohled nejde podle mě zachytit na žádnou fotku, ale zkusím naše fotografy naočkovat, aby to zkusili. Doma bych si z toho vytiskla velikej plakát, dala na zeď, pouštěla si k tomu nahrané zvuky lesa a ještě by to chtělo nějak vyřešit tu vůni :-)

Jo a když vám tak líčím, jak se tady máme, zapomněla bych na jednu věc: včera utekly kozy. Totiž ne, beránci, ale stejně jim říkáme kozy :-) Zbyňa a Vláďa (jejich jména se už docela ujala :-) ) si prostě včera dopoledne povyskočili o kousek víc a zjistili, že ohrádka jde v pohodě přeskočit. Takže jsme je našli spokojeně se pasoucí na našem fotbalovém hřišti. Vítův návod "prostě na něj skoč a chyť ho" jsme nějak nezvládali zrealizovat, jsou to potvůrky mrštný. Nakonec se vedoucím podařilo je nalákat na trsy trávy, ale když je vrátili do ohrádky, hups a byli zase venku :-) Takže jsme přistoupili na jejich touhu po větším prostoru a momentálně se pasou v lesoparku, přivázaní na dlouhém lanku. Jsou pořád spolu a občas se nechají od dětí krmit nebo pohladit, i když takhle bez ohrádky jsou víc vyplašení. Hlavně Zbyněček je nervozní a cinká pořád zvonečkem. Vláďa je víc v pohodě :-)