Online:

  • 19 nepřihlášených
  

Jak probíhal náš výlet na Elfštejn
Hanča, 31. 7. 2013 22:15

Na naši dvojdenní výpravu jsme vyráželi rozdělení na družiny tak, jak se scházíme v Severce. Takže Bubačky šly s Majkou a doprovázel je Kuba, Kačeři vyrazili s Jiříčkem a Ankou, Mladší s Kikou (která schválně už na výlet přijela a už tu zůstala) a Víťou, a Nejmladší jsem doprovázela já, Terka a Alča. Hlídat Hobitín zůstali Buchtovi, Andrejka s Bárou v pátek dopoledne odjely domů.

Trasy byly různé, s cílem dostat se na Elfštejn (Landštejn). Nejmladší a Bubáci se vydali napřed společně úzkokolejkou ze Senotína do Albeře, kde jsme se ještě chvíli společně koupali na prima pláži u Osiky. Pak nás Bubáci opustili a šli dál pěšky. My jsme si užívali koupačku a ve stínu přečkali největší vedro, vydali jsme se jen na zmrzlinu a velmi rychle spěchali zpět do našeho stínu. Pak nás došli Kačeři, kteří šli pěšky z tábora přes Potočnou a Novou Bystřici, vykoupali se na naší pláži a pak popojeli s náma autobusem na Landštejn. Oproti tomu Mladší si první den pěkně mákli, dupali pěšky přes Hůrky a Blato po žluté až do cíle. Mám je pochválit, že hezky šlapali a na začátku si bleskově dobrovolně rozebrali společné věci do batohů. A cestou našli 3 kešky.

Na Landštejně jsme vyfasovali klíč od hradu a plno pokynů. Napřed jsme hrad celý prolezli, pak jsme si ukuchtili v hradním příkopu na ohni polívky a večeři, no a mezitím se setmělo - takže nás čekala cesta za Mudrcem - pro radu. Po tomto hobitím programu jsme se uložili ke spaní. Bubáci a Kačeři spali úplně nahoře na věži pod širákem, což si moc libovali - večer byl krásný výhled na hvězdy. Jen jim bylo stále vedro, protože počasí tento víkend dosahovalo rekordních teplot. Mladší si ustlali v menší věži na podlaze a my s Nejmladšíma ve velké věži na jednom mezipatře. Byla to dost sranda, když ostatní šli přes nás po mnoha a mnoha schodech nahoru, třáslo se to naše mezipatro a vibrovala nám celá „postel“. Prťata byla tak unavená po celodenním vedru, koupání, šlapání s batohem a lítání po hradě, že mi někteří usnuli opření o zábradlí, než jsem rozbalila naše připravené ležení...

Noc byla horká a neklidná, prckové sebou furt zmítali a kňučeli ze spaní, takže jsem byla pořád ve střehu :-) Navíc jsem čekala, kdo bude chtít jít čůrat - záchody totiž byly úúúplně dole u brány do hradu a my naopak skoro nahoře ve věži. Desítky schodů dolů a pak zase zpět nahoru. Naštěstí všichni vydrželi do rána :-)

V sobotu ráno jsme se sbalili, umyli se a vystěhovali se z hradu ven, kde jsme si dali snídani. My Nejmladší jsme povolali na pomoc Jiřu a dali mu do auta spacáky a karimatky, protože naši plánovanou tůru cca 12-13 kiláků by prckové s plnou polní v tom vedru rozhodně nezvládli. Někteří se vydali zpět po žluté přes Blato a Hůrky, Mladší šli směrem na bunkry u Kláštera a Osiku a částečně se popovezli busem a vláčkem. My s Nejmladšíma jsme šli taky přes Blato a cestou jsme si střídali batohy, měli jsme jich dnes totiž o dva míň, takže každou chvíli šel někdo na lehko. Trošku jsme cestou zabloudili, ale jen asi plus mínus 500 metrů, což ale mělo za následek, že jsme potkali borůvkovou plantáž a taky viděli jeden pohraniční bunkr, takže to vlastně bylo užitečné bloudění :-) Když jsme dorazili na Blato, přivítala nás hospůdka s vlastní koupací pláží, 10 kofol do nás jen syklo. Zde jsme strávili několik dalších hodin a pak se přesunuli šílenou výhní asi kilometr k vláčku do Hůrek, kde jsme opět potkali Kačery. Zatímco oni šli dál pěšky, my jsme popojeli jednu zastávku a pak dodupali zbytek cesty ze Senotína. A jak už to tak bývá, dětičky se po sprše otřepaly a začaly vyvádět lumpárny po táboře, zatímco my vedoucí jsme se ploužili kolem stanů jako po týdenním pochodu. Ono táhnout v tom vedru svůj batoh, za každou ruku jednoho trapiče a ještě poslouchat ty tisíce historek, to dá člověku zabrat :-)

Ale je tady krásně :-) Máme tu naši Českou Kanadu všichni moc rádi, zvlášť když některá místa už dobře známe (až na to, že nám přeznačili žlutou kolem Blata, čímž mě po skoro 30 letech totálně zmátli). Všeobecně se tu soudí, že sice někdy a někteří dvojdeňáky nemusíme, tento byl ale výborný. Protože spát na hradě se člověku nepoštěstí každý den :-)