Rodinka LÉTO 2013 - Rakousko 

Další akce ze série našich letních expedic. Jste-li nováčci a chcete vědět něco o minulých akcích (počínaje Vltavou, Slovinskem, přes Hron a Nízké Tatry, Korsiku, Ještěd a Dolomity), podívejte se na stránku o akcích pro rodiny a rodiče. Budeme rádi, když rozšíříte naše řady.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O AKCI

JAK SE MÁME - HLÁŠENÍ Z ESTERAJCHU

Sestava: Hanča, Šéf kuchyně Pepa I., Šéf ptákovin Michal II. (Bulík)
Bulantovi 6, Glosovi 5, Vaculíci 4, Fajti 5, Nesvadbovi 4, Střechovi 4, Buchtovi 4, Chyťovi 4, Bušovi 3, Pražáci 2, Lužovi 2, Roháčci 2, Bára+Petr, Majka, Spoustíci a Dominik, Víťa dojede v úterý.

Sobota, den první:
Náš autobus "Zlatovánek" vyrazil v 10:30, věci jsme tam nacpali tak tak. No, sice jsme měli hromádku erárních propriet mnohem menší než obvykle, lidi se prý taky snažili netahat s sebou tolik věcí jako vždycky, ale i tak jsme měli málem problém... Dvě bečky a chlaďák taky zaberou dost místa :-) Cesta probíhala celkem hladce, jen u Poysdorfu jsme skoro hodinu trčeli v zácpě. Pak už to valilo skoro pořád po dálnici a tak jsme po 7 hodinách dorazili do cíle - Ruperting, 12 kiláků od Schladmingu.

Domeček Rupert je bývalá hospoda a pro naši akci je naprosto vyhovující. Pokojíčky jsou sice malinké a opravdu jen na přespání, ale společné prostory dole jsou velké, kuchyně fajn a takový super sporák jsme ještě neviděli. Pepa si hned povolal první službu do kuchyně a začali kuchtit špagety s masovou omáčkou. Za pípu se postavili naši dva dočasní hospodští, Mirek a Robert. Je nás tu zatím 52 plus pan řidič, nejmladšími účastníky jsou ani ne dvouletá dvojčata Chyťovic, Pepík a Oliver. První večer jsme strávili hrami a debatami podle věkových kategorií. První bečka padla ještě ten večer. To zase bude zájezd...

Neděle, den druhý:
Předpověď slibovala déšť, ale ráno se ukázalo, že to nebude tak zlé. Takže jsme nakonec vyrazili autobusem do Schladmingu s cílem Planai. Ještě předtím jsme ale neplánovaně zažili v městečku jakýsi sraz Harley motorek, viz fotky. Některé stroje nejspíš nejely dál než z přívěsu na ulici a zpátky, ale bylo na co koukat a co poslouchat :-)

Pak jsme už ale vyjeli lanovkou na Planai, díky slevové kartě Sommercard zadarmo. Nahoře bylo o poznání chladněji než dole, ale byli jsme připraveni. Někteří obešli vyhlídkovou trasu kolem vrcholu, jiní vylezli na vrcholek Planai. Početná skupina se vydala na kratší túru na vrchol Krahbergzinken (2134 m.). Místy šli doslova po šikmé ploše :-) ale cíle dosáhli. Naše dětská skupina nakonec zakotvila u houpačky/lanovky pro děti, místního lanáčku a na závěr v hospůdce Schaf-Alm, kde hrála živá muzika - trojice typicky oděných chlapíků s klasickou rakouskou muzikou :-) Dali jsme si polívku a pivo a vydali se pěšky do údolí, na prostřední stanici lanovky. Dole jsme se pak všichni sešli a vyrazili na dvě hodinky do bazénu ve Schladmingu. Patřičně rozmočení a unavení jsme dojeli busem do chalupy, služba se hned vrhla do kuchyně, kde pod vedením Pepy ukuchtili brambory a vepřový plátek se zeleninou... Den nám nakonec vyšel krásně, počasí bylo pěkné, jen trochu chladněji.

Pondělí, den třetí:
Dnes jsme vyrazili busem do Ramsau a odtud pod lanovku na Dachstein. Fronta byla šílená, ale čekání jsme vydrželi (zvlášť když to opět díky SC bylo zadarmo) a někdy po poledni konečně nastoupili do dvou gondol, které jezdí po laně kamsi nahoru do oblak, až do výšky 2700m. Tam nás přivítalo pořádné chladno, i když nakonec bylo docela teplo, prý kolem 6 stupňů a na sluníčku to bylo i na tričko. Prolezli jsme všechny vyhlídky kolem horní stanice lanovky, hleděli kamsi do dálky na vyšší a vyšší hory, závistivě koukali na snowborďáky a lyžaře, kteří se tu proháněli po dvou sjezdovkách. Někteří se vydali do Eispalast prohlédnout si ledové království, jiní do dáli na jakousi chatu. My s Bulíkem a pár dalšími jsme měli v plánu túru po ledovci oklikou až dolů do Ramsau. Nakonec jsme to ale vzdali, načež se ukázalo, že by to stejně jinak nedopadlo, protože u té cesty byl zákaz vstupu kvůli lavinám.

Po návratu lanovkou dolů (cestou s námi jel zramovaný snowborďák na nosítkách) jsme se zastavili na Ramsau beach, kde se někteří jen tak slunili nebo si dali pohár, jiní se vykoupali, hráli voliš, dětičky lozily po prolízačkách a zlatým hřebem byla bobová dráha (taky jsem jela, a navíc s Lubou, protože jsem se sama bála - a pak jsem se s ním bála o to víc :-) Jo a ještě jeden pěkný zážitek máme ze zpáteční cesty - cestáři lajnovali prostřední bílé čáry a několik km silnice označili výstražnými kužely. Jenže tím pádem nezbývalo dost místa pro projetí našeho busu, což jsme řešili různě a nakonec to pojal svérázně Pepa, který běžel před busem a kužely odkopával stranou :-) Snad nás u toho nikdo neviděl.

Celý den bylo krásně a svítilo sluníčko, takže jsme pěkně připečení. Večer jsme si dali hamburgery a po poradě o budoucích výletech zakotvila většina posádky venku vedle jídelny u kytary a zpívání. Jo a druhá bečka klekla dnes před večeří.

Úterý, den čtvrtý:
Dnes byla naším cílem soutěska s vodopády, Wilde Wasser. Počasí vypadalo slibně, takže jsme patřičně vyzbrojeni balíčky na oběd nasedli do autobusu a jeli přes Schladming a Rohrmoos do údolí Untertal. (To teď válím, zapamatovala jsem si několik nových názvů - jinak totiž němčina není moje hobby, ještě že tu máme zdatné němčináře :-) Domluví se Bulík, šéf turistického programu, v případě potřeby povolá Martinu nebo Petra Fajtovy. Ale jde to i Mirkovi, Lubovi a dalším, takže je o nás postaráno...) Přes další mýto = výběr parkovného (díky SC zdarma) jsme dorazili k východisku dnešní trasy a rozdělili se na dvě skupiny. Ta hlavní, většinová, šla údolím s vodopády, žebříky a schody nahoru, ta druhá, menší, šla s kočárkem po široké cestě tamtéž. Cílem všech bylo jezero Riesachsee (1338m.) a hospoda Gfölleralm. (Zatím jsem nepochopila rozdíl mezi Alm a Hütte - hütte je podle slovníku chata, alm bude možná něco jako je u nás na horách „bouda“?)

Hned zkraje cesty nás příjemně osprchoval veliký vodopád, dále jsme se už koupali jen ve vlastním potu. Zlatý hřeb nás čekal hned v první části trasy - parádní houpací visutý most. Ale zvládli jsme ho všichni, i Roháček se svými závratěmi :-) Cesta byla docela náročná, ale nahoře nás čekala odměna - nádherné, až nechutně kýčovité :-) jezero Riesachsee s krásným okolím, na jehož břehu jsme (hned po občerstvení v almu) dlouze relaxovali. Jen neradi jsme se pak vydávali na cestu zpět, někteří pro velký úspěch znovu soutěskou, ostatní po té široké cestě. Dnešní výlet byl velmi vysoko hodnocen a zatím myslím vede jako nejhezčí.

No a protože jsme toho ještě měli málo, zastavili jsme v sousedním Hausu (obec vedle našeho Rupertingu) a navštívili zdejší venkovní koupaliště. Všichni místní měli asi velkou radost, když se tam nahrnula naše padesátka lidí a obsadila nejlepší bazén i frontu na tobogán. Při pohledu na naše řádění Bulík poznamenal něco o „anšlusu“ :-)

Co dodat? Celý den bylo náherně a vedro a večer to pak spláchla hezká bouřka. K večeři bylo krůtí maso na kari s rýží, po večeři jsem postahovala od všech lidí zatím cca 3000 fotek :-) a už jsem nestihla nějaké vybrat na web. Pozdě večer konečně přijel Víťa a dovezl další bečky - ale už skoro nebylo, kdo by ho vítal, protože většina posádky už unavená a zmožená po celodenním programu a počasí spala.

Středa, den pátý:
Na webu nám neustále mění předpověď počasí, už jim nevěřím skoro nic. Třeba dnes mělo celý den pršet - a přišlo to na chvíli až odpoledne kolem páté. Jinak byl pařáček. Na to, že původní předpověď byla „jediný hezký den bude pondělí, jinak hnus“, jedeme vlastně už několikátý den na dluh, protože od neděle do dneška bylo v podstatě krásně. Ale bylo mi řečeno, abych to nezakřikla, takže „nic jsem neřekla“ :-)

Dnes jsme si ráno rozdali modrá šmoulí trika s krásným logem našeho zájezdu a hurá na výlet. Jenže odjezd byl poněkud odložen - ukázalo se, že náš soused přes ulici, o kterém jsme už včera zjistili, že je řezník a za den vyřídí i několik prasat, má dnes ráno na programu, totiž na háku, krávu. Takže my, banda městských neználků, jsme stáli kolem otevřených vrat jeho "haly" a zírali jako na zjevení. Byl to opravdu profík, počínal si zručně, rychle a čistě a ještě u toho stíhal po nás házet pobavené úsměvy :-) Anita opakovala konsternovaně stále dokola „ten je ale šikovnej, ten je ale šikovnej“, až se Kuba pomalu začal zamýšlet, jestli by neměl zauvažovat o změně svého budoucího povolání :-)

Nakonec jsme teda přece jen vyrazili a za chvíli už parkovali nedaleko jezera Bodensee. Čekala nás tůra kolem tří jezer - Bodensee (1157m.), Hüttensee a Obersee. Kdo kam dojde, tam dojde. První skupinka s nejmenšíma prckama na motorkách :-) zakotvila hned u prvního jezera - bylo tam na co koukat, měli tam plno pstruhů, kačeny a káčátka, kozy a kůzlátka... Většina bandy pak pokračovala dál k prvnímu vodopádu, kolem kterého jsme stoupali příkrou serpentinovou stezkou do kopce, k druhému jezeru. Šla jsem na chvostě s prckama a když jsme s Ivčou sípaly, že tam už snad proboha musíme být, objevila se cedule „ještě 150 výškových metrů“. Uff. Nahoře nás přivítala „Honzíkova“ chata (Hans Wödl Hütte, 1528m.) se sympatickou obsluhou v kožených kraťasech s padacím mostem. Po občerstvení jsme se vypleskli venku na trávu, akční skupina vyrazila ještě nahoru kolem dalších vodopádů ke třetímu jezeru (1672m.) a méně akční a dětská skupina zůstala na místě, kde ji čekala spousta zábavy se zdejší kozou a dvěma kůzlátky. Koza byla strašně oprsklá, lezla nám do krabiček se svačinama, šlapala po věcech, no bylo dost veselo. Nakonec ji (i kůzlata) všichni krmili jabkama, slupla i slupky od banánů a Petr Fajt ji řídil po okolí - držel ji chuderu za oba rohy :-)

Pak se začala mračit obloha a zvedal se vítr, takže jsme se vydali zpět dolů, akční skupina nás dohnala cestou. Dole jsme opět potkali stádo krav, které nám předtím - při cestě nahoru - zastoupily v několika místech cestu a my slabší jedinci jsme se docela báli :-) Akční jedinci se nebáli a Pepa si jednu krávu dokonce osedlal, snad vyjde fotka :-)
Odpoledne po návratu část posádky vystoupila „doma“, chystat večeři a relaxovat, zbytek jel ještě busem do Schladmingu do bazénu. Večer jsme si pustilil menší výběr asi 330 fotek z dosavadních 3000 nafocených :-) A na pivním cechu padla další bečka. To upřesňuju jen pro statistické účely :-)

Čtvrtek, den šestý:
Pan řidič si na dnešek vyžádal den volna, povinnou přestávku. Takže necháváme autobus stát a vyrážíme pěšky. Bulík s Alčou na tůru tuším na Freienstein (1279 m), prý "malá hora s velkými nároky" :-) Část posádky zůstala relaxovat v Rupertingu, Víťa se (po kratším programu s námi) rozjel na otočku kouknout na Dachstein, ale většina se vydala do sousedního Hausu, procházkou městečkem na lanovku na Hauser Kaibling. Lanovka byla historická, srandovně úzká, tzv. "dietní", měli jsme obavy, kolik se nás do ní vejde. Nahoře se po kopcích válela mlha a mrholení, ale protože jsme to nevzdali, mrholení zmizelo a mlha se zvedla. Jen okolní kopečky a hory měly celý den čepici - viz fotky.

Po výstupu z lanovky jsme napřed vyzkoušeli místní posezení ke slunění, okoštovali obsah lahviček z Roháčkova opasku (foto) a pak se různě rozprchli po výletech. Já jsem šla (s řadou dalších) doporučenou tůru napřed na vcholek Hauser Kaibling (2015 m), za kterým na nás čekal fascinující pohled na stovky ovcí. Bylo to fakt k neuvěření - a to nejen na pohled, ale i na poslech, hotová ovčí symfonie. Třeba vám sem dáme i nějaké video :-)

Pokračovali jsme potom dál po hřebenovce, postupně až k chatě Kaiblingalmhaus. Cestou jsme si pořádně zazvonili na zvon ve zvoničce, takže o nás celé hory věděly, a na závěr jsme potkali krásné koně, se kterými jsme se podělili o zbytky svačin. Včera kozy a krávy, dneska ovce a koně, co to bude zítra? :-)

Večer jsem nabídla posádce shlédnutí skvělého videa z Hronu 2009 (zdravíme Karla Zezulu, díky), což se následně zvrhlo v celovečerní sledování všemožných rodinkových a oddílových videí. Šla jsem spát někdy po jedné, to se však v jídelně ještě vesele hrály Aktivity a kostky a další hry.

Pátek, den sedmý:
Tak dnes jim to konečně vyšlo - prší. Ale my se nebojíme a po čekání na "jedenáctá rozhodne" vyrážíme autobusem do Pichlu, hledat gondolu na Reiteralm. Nahoře vytahujeme pláštěnky a vydáváme se na krátký výlet k jezeru Spiegelsee, ve kterém se má zrcadlit Dachstein. Dnes bohužel není, co by se zrcadlilo, vše v mracích. Nevadí, pokocháme se u jezera zmoklou přírodou, část lidí si ještě vyběhne na nedaleké jezero Obersee. (Jestli jsem to dobře pochopila, tak Obersee tu jsou dvě, to druhé je nad Bodensee, a ani na jedno jsem letos nedolezla :-) ).

Po návratu k lanovce (chata Gasselhöhehütte, čím dál lepčí, ty názvy...) jsme akorát stihli ukázku a přednášku o umělém zasněžování, kterou pro nás z němčiny do češtiny překládala tlumočnice Martina Fajtová (děkujeme). Déšť střídavě přestával a zase začínal, kdo nebyl zmoklý, ten byl zpocený, a tak jsme to nakonec zazdili opět bazénem ve Schladmingu. No, někteří bazénem, jiní spánkem na lehátku, v sauně či jinde.

"Doma" jsme si dali poslední luxusní večeři od Pepy, rozdělili si úseky na ranní úklid a večer strávili klasicky hrami a povídáním. Plán na zítřek nakonec nepočítal se solnými doly v Hallstattu (moc peněz a času), ale chystáme se jen na Riesneralm na "bosou procházku".

Sobota, den osmý:
Všichni makali jak mravenečci a tak jsme měli v předstihu kolem půl desáté věci zabalené a naložené a chalupu uklizenou. Pan správce Mayer nakonec kvůli ničemu neprudil, naopak vlídně prošel a pochválil celou chalupu. Seznam závad (ať námi zaviněných, nebo těch, co už jsme převzali) si nechal přeložit do němčiny a nechtěl nic ani za tu prasklou lampičku :-)

Plánovaná procházka bosou nohou se nakonec nekonala, protože přístupová cesta byla zavřená a jinou cestu sjízdnou busem jsme nenašli. Tak jsme aspoň byli brzo doma, už kolem 17. hodiny jsme přistáli v Řečkovicích.

Letošní rodinkový zájezd se nám tedy opět vydařil. A byl v mnohém jiný. Využili jsme služeb Jeky a byli jsme moc spokojení - jak s chalupou, tak s řidičem, který znal terén, tak se zásobováním potravinami. O připraveném programu a slevové Sommercard nemluvě, všichni pořád počítali, kolik ušetřili na lanovkách, bazénech a mýtném... Nově se do pořádání taky zapojili "dva z vás", Bulík a Pepa. Oběma ještě jednou posílám velké poděkování, doufám, že toho nelitovali :-) Bez nich by to letos nešlo a jsem moc ráda, že se do toho pustili.

No a to je už ode mě všechno - pokud jsem zrovna váš nej... zážitek nezapsala, klidně mě doplňte dole v komentářích :-) Omlouvám se všem účastníkům zájezdu, jejichž fotku jsem sem nevybrala - už z toho blbnu, fotek je kolem 5000, takže vám tu nabízím jen malý výběr a zbytek si můžete vzít a udělat si svůj výběr sami :-)

Hanča