Kačeři výprava 

A jak jsme se měli? 

Máme za sebou prodloužený víkend, během kterého jsme se vydali do neznáma. Konkrétně jsme se s naší nejstarší družinkou pokusili o útěk z přísně hlídaného vězení kdesi v Rusku. A podařilo se nám to! Nyní jsme na svobodě a vše Vám můžem povyprávět.

Ve čtvrtek jsme se sešli u klubovny, dobalili poslední věci a vyrazili na vlak. Vystoupili jsme v Kuřimi, kde každý obdržel vytetované vězeňské číslo na levé předloktí. Také jsme se dozvěděli, že dnes v noci je ostraha u našich cel po flámu a tudíž i unavená hlídat pečlivě, takže náš dlouholetý plán na útěk z vězení konečně uskutečníme! Ovšem na přeřezání řetězů nezbýval čas, tak jsme utíkali svázáni po dvojicích. Šli jsme pěšky až do noci, a tak jsme se potom utábořili v lese kousek od Zlobice. Postavili jsme si přístřešek a zalehli ke spánku. 

Ranní deštík nás vyhnal ze spacáků a tak jsme brzo už zase pochodovali směrem k uprchlickému táboru, který měl být údajně u Krkaté Báby. Zbývalo nám ještě asi 13 km, tak jsme i navzdory dešti vyšli. A když je člověk zavřený ve vězení více jak 5 let, má si pořád o čem povídat a tak nám ta cesta přijemně utekla. Po čtrnácté hodině jsme se už hřáli v chatě na Krkatce a dávali si k obědu maso s kus-kusem. 

Odpoledne jsme nezaháleli a pokusili se rovnou vykrást nedalekou banku. Klíč k trezoru byl však dobře sřežený a ani logické myšlení všech k jeho získání nestačilo. Přišli jsme totiž k ohraničenému místu, do kterého jsme nesměli vstoupit, abychom nespustili alarm. Uprostřed visel zásobník s klíčem a cukrem. Bylo potřeba rozpustit cukr a chytit klíč tak, aby se nic nedotklo země ani stěn. I když se nám to nepodařilo, byla to sranda :-). Před večeří jsme ještě museli rozluštit mapu od tábora do našich domovů - bylo potřeba projít síť a najít správnou cestu. 

Až byla v chatě úplná tma, testovali jsme, jak dokážeme být nenápadní. Každý se někde schoval a potmě musel sníst suchý kousek kukuřičného chlebíčku a jeden hledal své spoluvězně podle chroupání do tmy. Potom jsme šli spát. 

V sobotu ráno jsme vyběhli na louku na rozcvičku, kde jsme se protáhli a zahráli si hru "čokoláda". Po snídani jsme zachraňovali naše kamarády. Pomáhali jsme jim se dostat přes hranice Ruska tak, aby nás ani je nechytili celníci. A bavilo nás to tak moc, že jsme pašovali až do oběda. Bylo celkem hezké počasí, tak jsme si venku rozdělali oheň, uvařili polévku, opekli topinky a poobědvali jsme venku. Pak jsme ještě blbli na louce, hráli jsme různé hry a bylo nám v té přírodě fajn. Ještě jsme si zkusili vyřešit známé vězňovo dilema.

Než se setmělo, bylo potřeba poslat fax našim kamarádům v ČR, aby nám nachystali potřebné věci k našemu návratu. Zpráva byla zašifrovaná a tiskárny a kopírky v Rusku zastaralé. Zprávu přenášely čtečky pomocí pantomimy kopírkám, kopírky opět pantomimou tlumočili tiskárnám, které zprávu tiskly. Toto nás zaměstnalo až do tmy, tak už jsme pak zůstali v teple chaty. 

Nedělní ráno jsme si opláchli obličeje v potoce a posnídali. Před sbalením a úklidem jsme stihli ještě vybrat spolucestující na cestu transsibiřskou magistrálou. Což nebylo tak snadné jak vypadalo. Koho byste si vybrali vy z nabídky na třítýdení putování vlakem ve stístěném kupé? V naší nabídce byli: tlustý němec, maminka s křičícím dítětem, romský rapper, páchnoucí bezdomovec, mentálně postižená dívka, důchodkyně hypochondr, ukrajinec v monterkách, vietnamec, prostitutka, epileptik, narkoman, gembler, emo kluk, bulimička, homosexuál, hippík a zpívající stařík s harmonikou. 

Tak a to je vše. To vše jsme společně zažili. Pak už nás čekal jen sedmikilometrový přesun na autobus a cesta domů. Bylo nám dobře a byla sranda. Celkem jsme ušli cca 25 km, užili si přírody a táborničení.

Děkujeme Nikči, Romči, Kačce, Makči, Petrušce, Zajdě, Ondrovi U., Ondrovi N., Kryštofovi, Vilíkovi, Jiříčkovi a Ance :-)

Tak se moc těšíme na příště!!! 

Anka