Příměstský tábor 

1. den

V pondělí se všichni tajní agenti sešli v místním archivu, pro který budou celý týden pracovat. Prohlédli si všechny artefakty, které se tu nachází a mimo jiné i vzácný Davinciho abstraktní obraz kojícího lemura, který budou muset přísně střežit. Abychom se lépe poznali a zapamatovali si jména svých kolegů, zahráli jsme si pár seznamovacích her. Před oběděm nás přepadl zloděj. Ukradl nám náš vzácný obraz. Všechny nás hrozně vylekal, ale i tak jsme sebrali odvahu a běželi jsme za ním. Bohužel se nám ho nepovedlo chytit, ale našli jsme obálku se zašifrovanou zprávou. Po výborném obědě jsme se pustili do luštění zprávy, ve které stálo že v 11 hodin proběhne předání obálky tam, kde jsou zebry, žirafy a plameňáci. Zítra se tam vydáme. Pak jsme si pustili kousek pohádky a šli domů.

Kačka

2. den

Dnešní den začal již tradičně pohádkou. Jakmile jsme se v klubovně sešli všichni, zahráli jsme si pár her a pak se vydali na cestu do Zoo podle včerejší indicie. V Zoo jsme museli být v 11 hodin, abychom stihli předání vzkazu, které mělo proběhnout u plameňáků a žiraf. Když jsme dorazili k výběhu žiraf, museli jsme být opatrní, abychom nevyplašili poskoka, kterého vyslal Alechandro Žodorovský. Ten tam schoval obálku. Tajní agenti nemeškali ani minutu, obálku sebrali a přečetli si, co je v ní napsáno. Bylo tam varování pro Malého Bobříka a místo, kde se nachází následující indicie. U dveří kostela ve Křtinách. Zítra se tam vypravíme a uvidíme, jak se naše pátrání po ztraceném obraze vyvine dál.

Následoval oběd. Po něm jsme si prošli zbytek Zoo, podívali se např. na krokodýly, lvy nebo surikaty. Čas se pomalu krátil, tak jsme se vydali na cestu zpátky do klubovny, kde jsme počkali na příchod rodičů.

Kačka

3. den

Středa začala již tradičně pohádkou. Po ní jsme se vydali na místo určené v dopise - do Křtin. Sbalili jsme si pití a svačiny a mohlo se vyrazit. Cesta autobusem byla dlouhá, ale proběhla hladce. Autobus naši skupinu dovezl až před Hostinec u Farlíků, kde jsme si pochutnali na výborném kuřeti a kofole. Naobědvaní a napití jsme se již mohli vydat pro první indicii, která se podle dopisu měla skrývat někde u dveří místního kostela. Opravdu tam byla, byla ale zašifrovaná. To však našemu elitnímu týmu nedělalo pražádný problém a během deseti minut jsme věděli kudy vede cesta k další indicii. Alechandro Giodorofsky tímto způsobem vytvořil stezku indicií vedoucí po okolí Křtin. Stezka končila dopisem od Alechandra Giodorofskeho říkající, že se vzdává obrazu. Pro dnešní den bylo hotovo a my jsme mohli vyrazit zpět do Řečkovic.

Kryštof

4. den

I ve čtvrtek jsme jako obvykle začali pohádkou, hned jak skončila, začali jsme přemítat, co dál. Ze včerejší nalezené zprávy jsme se dozvěděli, že má Malý Bobřík obraz prodat. To byl pro nás jasný signál. Museli jsme si obraz koupit. Ale jak a kdy si s ním sjednat schůzku? Jediná možná varianta byla napsat Bobříkovi dopis. Bohužel jsme neznali jeho adresu, tak nás napadlo zavolat nejlepšímu agentskému bossovi, který se jmenuje Gustaw Gustawowicz Eugenijew Bobinskyj. Ten ví všechno o agentském podsvětí, zná všechna čísla a kontakty na většinu agentů. Zavolali jsme mu a ten nám řekl, že adresu Malého Bobříka zná, ale že nám ji řekne jen v případě, že mu poskytneme jinou informaci. Oznámil nám, že se v okolí Zamilovaného Háje vyskytuje ruská agentka Natasha Krajčo. Dostali jsme za úkol ji najít, postarat se o ni a vyslechnout ji. Vydali jsme se tedy na určené místo. Po chvíli se Natasha objevila, tak jsme ji společnými silami chytili a dovedli do klubovny. Tam jsme ji ošetřili a vyslechli. Natasha nám po dlouhém vyslíchání prozradila heslo - Ruské Kameje. Toto heslo jsme zavolali Gustawovi. Ten nám na oplátku řekl Bobříkovi adresu. My jsme mu napsali dopis a poté společně zašifrovali. Nakonec byl dopis vhozen do schránky a my jen mohli doufat, že si ho Malý Bobřík přečte a bude ve smluvenou dobu na smluveném místě. 

Makča

5. den

Po ranní pohádce v pátek jsme se vydali na místo, kde jsme se měli sejít s Malým Bobříkem - na rozhlednu Výhon poblíž Židlochovic. Do Židlochovic jsme jeli autobusem, ale na rozhlednu jsme museli jít pěšky. Aby se nám nahoru vůbec podařilo dojít, dali jsme si cestou svačinu. Už z dálky jsme vyhlíželi, jestli Malého Bobříka uvidíme. Nikoho jsme neviděli a tak jsme došli až k rozhledně, kde na nás Malý Bobřík už čekal. Po schodech nahoru jsme poslali jednoho odvážného agenta a ostatní čekali dole, kdyby se snažil utéct i s obrazem. Naštěstí se našemu agentovi podařilo obraz sebrat dříve než Malý Bobřík utekl. Obraz jsme schovali do malého cestovního sejfu a ještě před obědem nám zbyl čas na nějaké hry. Na oběd jsme si dali pizzu. Zpět do klubovny jsme jeli vlakem, aby naši nejzkušenější agenti mohli obraz odevzdat. V klubovně agenti dostali sladkosti a jiné odměny za svou práci.

Petruška