A tak co jináč ?, Univerzitní bulvár, pátek 31.7.
Krom té skvělé básničky od Pepy (jejíž poslední sloku jsem už nezvládla dětem přečíst, protože mi vhrkly slzy do očí :-) ) mi dělají radost i mnozí další rodičové. Dost často se stává, prakticky zhruba každý den jednou, že při kontrole balíku pro děti najdu něco pro mě :-) Jednak různé dobroty (fakt díky!), ale občas i nějaké legrácky a vzkazy. Zatím největším hitem byl balíček s 1.pomocí pro zdravotníka, kterou jsem dostala od Filipových rodičů. V naprosto autentických obalech z lékárny mi došly "léky" na kde co. "Při nadměrném hluku" - špunty do uší. "Jen pro vnitřní užití, při potížích s dětmi Xkrát denně dle potřeby" - pidi flaštičky. A "při nervozitě, stresu a úzkosti" - lentilky. Dnes celý den jsem léčila svůj tým slovy "seš ve stresu?" a následně lentilkami. Nutno dodat, že to pomáhalo - všichni se pak usmívali a stresu se zbavili :-)

Speciální táborovou úchylkou jsou červené kšiltovky, které jste už jistě zaznamenali na našich hlavách :-) Jedná se o dárek od mamky Fasorové, máme jich habakuk. Nejprve jsme je používali pro děti, které neměly nebo ztratily pokrývku hlavy. Pak se to ale zvrtlo a teď už v tom chodíme vedoucí všichni, dnes si na mě kšiltovky vysomrovali i všichni Vikingové :-) Já ji nosím kšiltem dozadu, naši kluci zas speciálně upravenou na Strýčka Pompo :-) Je to dost dobrý úlet, zejména když v tom chodí po táboře naši "metrouši šampónci", jindy velmi dbající na svůj design :-)

Návštěvy jsou už kompletně fuč. V neděli odjela první část, v úterý odjel "Svačin" a dnes (už včera, ve čtvrtek) odjeli už i Buchtovi, Neumannovi a Saďour. Ten mi chybí nejvíc, protože mi strašně moc pomáhal s nákupy a v kuchyni, je samý vtípek a hlavně jsme si úplně skvěle zahráli na kytary a zazpívali. Ale to jsem vám už psala, že? :-)

Zítra začínáme pomalu bourat, odpoledne. Nevíme, jak ještě bude funkční web, ale věřím, že ano a že se ještě ozveme. Ještě mám pár poznámek, co jsem vám chtěla napsat :-) Tak uvidíme, třeba zítra. Dneska jsme trochu splnili náš dluh a teď už bychom docela rádi šli spát :-) Tak dobrou.
-HaP-
VolebnĂ­ materiĂĄl, UniverzitnĂ­ bulvĂĄr, pĂĄtek 31.7.
Jako dodatek k volbám náčelníka Severky vám přinášíme volební plakátky jednotlivých kandidátů.

Jediný seriózní volební materiál přinesl Ďoubalík, jeho předvolební sliby si můžete přečíst ZDE.

DalĹĄĂ­ plakĂĄtky si pro pobavenĂ­ mĹŻĹžete prohlĂŠdnout zde:
Karlin (pdf)
Bocman (pdf)
VĂ­Âťa (pdf)
Kuba (pdf)
-ViO-
Aktivista, UniverzitnĂ­ bulvĂĄr, pĂĄtek 31.7.
aneb Nad dopisy čtenářů...
Někteří čtenáři našeho listu netuší, kdo je to Aktivista :-) Proto vám ho dnes několika slovy přiblížíme:

Aktivista, vlastním jménem Honza Pařízek, je mladší brácha našeho Pařeza. Je mu tuším 8 let, je středně zrzavý a výjimečně aktivní. Když se ptal Bocman před táborem, kdo je to Aktivista, řekla jsem mu: až ho poznáš, pochopíš sám, že je to on. Netrvalo dlouho a Bocman přišel a hlásí: už vím :-)

Naši vedoucí už ho umí skvěle napodobovat. Věřte, že popsat jeho výroky slovy není vůbec ono, je to tak 30% představa. Bez jeho úžasných vytřeštěných pohledů a nenapodobitelné intonace hlasu to prostě není ono... Tu přezdívku získal už během roku v Severce...

Aktivista je nebývale hyperaktivní, bláznivý, ukecaný, srandovní a neuvěřitelný cvok :-) Jeho zlobení, kterého jsme se původně obávali, není nějak nejhorší. Jeho specialitou totiž je, že je prostě blázen :-) Maminka promine, my to myslíme dobře :-) Když se k vám přiřítí Aktivista, vytřeští oči a svou typickou intonací zahlásí nějakou učiněnou ptákovinu, jdeme všichni vedoucí do kolen. Večer patří minimálně 5 minut porady tomu, že si líčíme jeho hlášky :-)

Jednu z Aktivistových hlášek jsme vám už napsali v Mottu dne. Dnešním hitem byla situace, kdy jsme měli k obědu písmenkovou polévku: bylo vyhlášeno, že první na druhé jídlo (smažený květák) může jít ten, kdo poskládá dřív nápis - název své univerzity. Děti běhaly ke kontrolorovi se svými výtvory a nálada byla velmi soutěživá. Když se vedoucí koukali na Aktivistu, povídá jim: "Jááá už to skoro máááám" (bez intonace nelze výstižně popsat). Odpověď vedoucích zněla: "Akti, ale my nejsme Puebla!" "Aháááá"

Momentálně mi vedoucí kolem mě chrlí různé historky s Aktivistou. Ale já trvám na tom, že bez intonace to je nesdělitelné :-) Ale třeba vám jednou jeho hlody nahrajeme :-)
-HaP-
Noční zábava..., Univerzitní bulvár, čtvrtek 30.7.
Posíláme pozdrav z noční porady vedoucích :-) Právě jsme propadli nebezpečné zábavě - pouštíme si na no»asu různá oddílová videa a slideshow ze speciálního DVD "Severácké slideshows" :-)

Je to děsně nakažlivá věc. Nejde od toho odejít, dokud si člověk nepustí úplně všechno. A že tam toho je, 9 filmů a sérií fotek. Sedíme tady natlačení kolem jednoho komplu, koukáme, vzpomínáme, slzíme, smějeme se... Je to přece jen kus života.

Tak pokud někdo tohle DVD nemáte, určitě si o něj řekněte :-)
-HaP-
Jak se žije... v kuchyni, Univerzitní bulvár, pondělí 27.7.
Model táborové kuchyně a souvisejícího personálu je samozřejmě různý tábor od tábora, kolektiv od kolektivu. Záleží na aktuální situaci v týmu, na zvyklostech táborového kolektivu, na každoročním rozhodnutí vedení tábora. Zatímco v některých táborech se provoz kuchyně řídí stejnými či podobnými pravidly řadu let, u nás to slušně točíme podle vývoje situace :-)

Model Vlčata (snad mi odpustí, že je použiju jako příklad) :-)
V kuchyni vaří kuchařka či dvě, popř. kuchař, nebo se střídají, ale je tam prostě někdo, kdo si samostatně poradí a umí vařit. Ten zapisuje požadavky pro Zásobovače - co není zapsáno v sešitu, není pak dovezeno. Následně dostane účty do spárů hospodář, který je poměrně snadno zaúčtuje, to není práce na dlouho.
Kritickým bodem tohoto systému je zmíněný sešit a dohady o tom, co bylo/bude objednáno/změněno/dovezeno :-)
Výhodou je, že kuchaři umí sami uvařit a tudíž je pravděpodobnost, že jídlo bude včas a dobré, značně velká.

Model Indiåni 2008 (nåť loňský tåbor)
V kuchyni vládne kuchař, u nás loni Bizon. Ten spolupracuje s hospodářem=zásobovačem (Bocman) na sepsání požadavků a objednávek. Hospodář=zásobovač zařizuje objednávky, jezdí nakupovat, má přehled, kolik čeho je na skladě. A drží kasu, zapisuje účty. Kuchař se stará o vaření a provoz kuchyně.
Nevýhodou tohoto systému z našeho pohledu je, že vedoucí se nenaučí nic nového, fungují dle pokynů kuchaře a moc u toho nemyslí.
Výhodou je spolupráce kuchaře a hospodáře, která (pokud správně funguje) zajistí bezchybný chod kuchyně a dodávky potřeb. Další výhodou je, že kuchař velí v kuchyni, umí uvařit a je tam celou dobu = ví, kde co je a jak to v kuchyni funguje.

Model Kinobox 2009 (letoĹĄnĂ­ stav)
Kuchaře nemáme. V kuchyni vládne služební oddíl pod vedením svých 2 vedoucích. Ti mají na starost jak řízení prací v kuchyni, tak vaření. Hospodář=zásobovač vozí potraviny a vydává je službě spolu s návodem ve stylu "vraž tam dvě vejce". Neboli kolik čeho smíchat a jak to uvařit a ochutit. V případě potřeby hospodář mladé začínající vedoucí v kuchyni podpoří, podrží, poradí jim, či za ně zaskočí. V horším případě se do služby vkládá i hlavas, zdravotník, prostě každej, kdo "tomu rozumí" :-)
Nevýhodou je, že mladí vedoucí mají málo zkušeností, neumí zrovna vařit a kuchyně je občas nad jejich síly. Hospodář=zásobovač toho má docela hodně, jezdí, plánuje, radí, občas i vaří - a s láskou vzpomíná na loňský rok, kdy měl v kuchyni kuchaře :-)
Obrovskou výhodou tohoto systému je však fakt, že naši instruktoři takto získávají spoustu zkušeností. Jsou pak schopni uvařit na výpravě, třeba i příště na táboře, hodí se jim to i do vlastního života a celkově se prostě osamostatňují. Když se jim pak něco povede, což je dost často, roste jim sebevědomí, věří si a pustí se v oddílu odvážněji do samostatné činnosti.

Jaké nástrahy číhají v kuchyni na chudáka nezkušeného vedoucího? Nejen že ještě neumí moc vařit. Musí se ještě poprat se záludnostmi naší polní kuchyně - jak ji zapálit, i když je mokré dřevo. ®e musí být všude v kotlech voda, než se začne topit. ®e když se dlouho přepaluje na prázdno tuk na velké pánvi (ve které vaříme téměř vše), rádo to hoří :-) ®e když v kotli vaří voda, zdá se, jako by kotel hodlal odpochodovat nebo odlétnout směrem Nová Bystřice. Strategickou hru připomíná úkol rozmyslet si, kde budu kdy co vařit, aby se vystačilo se třemi otvory pro pánve či kotle a jedním plynovým vařičem. A když už konečně naučíte děti topit tak, jak je třeba, máte najednou potřebu oheň ztlumit, abyste to nespálili. A váš pomocník topí jako o život... ¨
K tomu si připočtěte špeky jako odhadování množství potravin pro 50-80 lidí. Pochopit a naučit se, co kde je v kuchyni uloženo. Jak jsme to vlastně nastavili ten odpadový systém? Máme na starosti i spoustu dalších věcí - a k tomu se nám tu motá 8-10 různě schopných pomocníků, které je nutno zaměstnat a pohlídat. Pro tento účel je dobré znát základní zásobník prací, aby se nám děti nenudily. Například V®DY je možné jít se podívat, zda jsou utřené stoly v jídelně. Jedna z posledních služeb utírala takto stoly nejméně 5x :-)

Protože v našem oddílu dáváme poslední dobou velký důraz na výchovu mladých vedoucích, jejich růst, předávání zkušeností a jednotlivých rolí, posledně jmenovaný systém nám přináší velké úspěchy. Ale ty porodní bolesti... :-) I když - komu to vadí, že je oběd občas pozdě, že se zapomnělo na okurky nebo se nalila polívka do nudlí na sladko ;-) (to se stalo loni) Všechno se nakonec povede a letošní táborové debužírování je toho důkazem. Kdo by nevěřil, a» se přijde podívat, jak jsou mi na táboře těsný kalhoty. Ještě pár dní a už budu vycházet ven jenom ve volných teplákách, nic jiného mi nezbyde :-)

Je pravda, že služba v kuchyni je asi největším stresem, který začínající vedoucí na táboře má (zatímto my starší se v kuchyni rádi zašíváme, protože nás zdejší práce baví a v kuchyni je vždycky dobře). Proto vám zatím neřeknu, jak to bude za rok. Jedno vím ale jistě: letošních 8 instruktorů bude po táboře zase o mnoho zkušenější :-)

P.S.: Abych byla spravedlivá, musím zmínit ještě jeden model vaření: Návštěva :-)
Dnes po obědě jsem byla nucena se nahlas omluvit všem našim návštěvám za "všechno hnusný", co jsem o nich řekla :-) Měla jsem totiž dost obavy z tak velkého počtu lidí na táboře - bez povinností, bez režimu... Když jsem pak ale mnohé z nich viděla, jak kmitají v kuchyni a chystají řízky, bramborovou kaši a okurkový salát pro těch 80 lidí, byla to paráda :-) Dnešní oběd byl luxusní, byl v pohodě, a ještě kolem toho bylo plno legrace. Kdo by nevěřil, a» rychle přijede, řízečky ještě zbyly :-) No a já - já už jsem pro jistotu vytáhla ty tepláky :-)
-HaP-
ZdravotnĂ­k v depresi, UniverzitnĂ­ bulvĂĄr, sobota 25.7.
Děkuji vám všem za spoustu ohlasů na zdravotnické okénko, to jsem opravdu nečekala, takovou odezvu :-) Ale moc jste mě potěšili.

Teď se mi to hodí, protože potřebuju najít někde ztracený elán. Dnes odpoledne jsem odeslala už druhého maroda domů :-( Je mi to moc líto. Na jednu stranu se mi sice dost ulevilo, protože jsem kolem dětí na marodce běhala celý týden a byla z nich dost nervózní. Na druhou stranu - kdyby byly aspoň pořádně nemocný !!! Tohle byla nemoc-nenemoc a obě jsem poslala domů spíš preventivně a aby se to někam pohnulo. A z toho mám právě blbý pocit. Kdyby bylo zřejmé, že mají nějakou angínu nebo něco, bylo by to jasné, že je šupito presto pošlu domů. Jenže teď si pořád budu říkat, jestli nešlo něco udělat... Něco. Nevím co.

Nechci tady líčit detaily nemocí obou slečen, to asi není moc etické, tak aspoň krátce pro vaše info: Anitka odjela domů po dohodě s rodiči a po konzultaci s naší místní paní doktorkou, která je moc šikovná a ochotná a po letech praxe jí věříme. Po třech dnech ležení měla Anča stále horečku a nebylo jasné proč - a vyšetření u paní doktorky naznačilo možnou nastupující infekci. Bude lepší neriskovat Anity zdraví a taky případné rozšíření nemoci na zbytek tábora :-( MÍNUS JEDNA.

Kamilka si od druhého dne tábora stěžovala na bolest břicha a jiné potíže. Vyšetření u doktorky nic neukázalo a Kamča neměla zjevně žádné jiné potíže ani horečku, nepodařilo se nám zjistit ani žádné jiné příčiny (psychika...). Když to pokračovalo 7.den, došly mi už nápady a trpělivost a rozhodla jsem se přenést svou odpovědnost za osmileté dětské bříško zpět na rodiče. MÍNUS DVA.

Doufám, že to obě holky doma rozchodí a kdo ví, třeba ještě některou v pondělí přivezu zpátky :-) (V pondělí jedu na otočku na jeden den do Brna). Na táboře mi "zbyly" desítky poštípaných končetin, několik říznutí a odřenin, jedno červené oko, teprve asi 4 klíš»ata a další drobnosti. K tomu desítky dětí, tak čilých a aktivních, že bychom jim docela rádi sypali do jídla prášky na spaní :-) a necelé dvě desítky vedoucích, kteří se chovají, jako bych jim ty prášky tam sypala už měsíc :-)

K součtu našeho mančaftu je třeba dodat, že nám dnes odjely Hanka K. a Monička, které byly předem domluvené, že budou na táboře z rodinnýh důvodů jen týden. MÍNUS TŘI A ČTYŘI.

Tak to by bylo pro tuto chvíli vše. Než jsem to napsala, už je mi líp :-) Tak nám držte palce, aby to už od teď bylo s marodama lepší... A holky zdravíme do Brna, a» je jim brzo dobře.
-HaP-
Rozhovor s celebritou, UniverzitnĂ­ bulvĂĄr, sobota 25.7.
Dnešního dne zavítal na naši univerzitu vzácný host, Jiřa Buchta, člen Fan Clubu, bývalý vedoucí a člen první generace Severky. Přijel nás navštívit i se svou rodinou a setrvá zde až do čtvrtka. Přislíbil rovněž, že bude nápomocen při zásobování tábora po dobu nepřítomnosti Bocmana.

Pro věrné čtenáře našeho listu jsme požádali Mistra Jiřu o rozhovor:

Těšil ses za námi na tábor?
Ano, strašně moc. Kde je můj tiskový mluvčí? No, asi hodně. Ptej se na něco jinýho. Strašně moc.

Co budeĹĄ povĂ­dat VojtĂ­ĹĄkovi o Severce?
To jsou otázky na tělo... Záleží v jakým věku, ale asi mu budu zpívat nějakou ukolébavku, pak mu asi budu vykládat, jak je to tady strašně perfektní, jak ten Karel má ty bílý vlasy a Ďoubalík má nepromokavou vestu, to je úplně neuvěřitelný a Vojtíšek z toho bude úplně paf.

Jaké jsou tvé pocity z probíhajícího deště?
Podívej se. Odjížděl jsem ocaď když pršelo (stavěčka) a přijíždím, když začalo pršet. Je to zvláštní pocit.

Co budeš dělat zítra?
Spát. Pak půjdu na průzkum do okolí, ale uvidím, co bude potřeba udělat. Ale jelikož má zítra být hnusně, asi budem zpívat v hangáru.

Co bys vzkázal rodičům do Brna?
A» mají pevné nervy, je to tady na ostří nože, ale dá se to zvládnout.

Děkujeme za rozhovor :-)
-HaP-
Drby z kuchyně, Univerzitní bulvár, středa 22.7.
Hlásí se vám kočky z dnešní služby, Anetka, Pe»ka, Adélka, Romča a Mirča.

Mamko Renčo Fasorová, máš pořádně psát po internetu a neflákat to. Díky za gumáky, bílé lodě jsou tu super model.

Náš vedoucí Kuba na nás právě vystrkuje zadek, protože topí v Bobině. Má modrý tričko a sluší mu to :-)

Ze začátku pršelo, ale teď už je teplo. Dneska jsme se byli koupat, ale já ne, říká Mirča - bolí mě hlava.

AdĂŠlka pozdravuje mamku.

V poledňåku se tu konala vodní bitva, vťichni byli durch mokrý.

Aktivista si první den u jídla pořád brkal. A když jsme byli u Shreka v bažině (včera), tak si nabral do holínek litr vody.

Kluci v družince jsou blbí, protože furt dělají nějaký blbosti a chovají se jak malí. Však jsou.

Hráli jsme včera noční hru a všichni děcka byli celý mokrý od trávy. A Pe»ka hňápla do staré velké houby u kuchyně, pak jí smrděla ruka.

Lucka s Markétkou dneska dostaly pochvalu, protože jak dovezly ráno pečivo z rohlíkárny, tak přikryly koblížky utěrkou samy od sebe.
Rohlíkárna je náš přístřešek dole u rybníka a asfaltky, kam nám ráno pekař vozí čerstvé pečivo. My s Bárou, říká Pe»ka, jsme si včera myslely, že tam je nějakej přístřešek, v kterým je úchyl a vyskočí na nás.

Moment, pauza, jdeme na koblĂ­Ĺžek. KaĹždej mĂĄ dva. Ale lĂ­tajĂ­ tu vosy.

Pe»ka s Bárou měly včelí úchyly ve stanu, včera když se převlíkaly, oni tam kolem nás furt lítaly.

Něco tady smrdí, asi oheň z Bobiny. Něco se tam pálí.

(Hanča se ptá, s kým je největší sranda)
Největší sranda je s Pařezem. Když na hlídce potkáme krávu, máme jí říct Búúúúú a pak jí dat pusu a odejít.

Největší sranda je se Zbyňou a hlavně když dělá vlkodlaka. Aji je sranda když Vláďovi vyskočí žíla na čele.

Sranda byla, když Radka budila v noci vedoucí, že někdo Hanči ukradl auto. Hanča totiž tady auto vůbec nemá.

Ahoj rodiče, máme se tu fajn. Konec.
(holky odkráčely krájet něco na večeři)


-HaP-
Návštěva hygienika, Univerzitní bulvár, středa 22.7.
V úterý v dopoledních hodinách místního času zavítala na základnu Univerzity Polaris vzácná návštěva - dvě hygieničky :-) Když mi to Zbyňa přiběhl nahlásit do kuchyně, nejprve jsem myslela, že si dělá srandu, že je to jen další z táborových fórků. Ale pohled na jeho vážnou udýchanou tvář způsobil, že jsem mu uvěřila - a dobře jsem udělala. Už se za ním řítil Ďoubalík a role byly rychle rozděleny - já si jdu povídat s hygieničkou, on zatím prolítne tábor a pořádek :-)

"Holky" hygieničky vypadaly celkem přívětivě a ukázalo se, že přívětivé jsou. Nešly nás zničit, nešly nám po krku. Prošly jsme tábořiště, zeptaly se na spoustu věcí, se vším byly spokojeny. Viděly, že na to, že máme polní základnu, se opravdu snažíme - líbilo se jim naše označení regálů v kuchyni, popsané prkýnko na maso, pitný režim, ocenily i bedny na úschovu potravin před myším nájezdem :-)

Poklábosili jsme o všem možném a dokonce jsme zjistili, že jedna paní hygienička je ze Suchdola, vesnice, kde máme uskladněn táborový materiál jako jsou podsady, nádobí a podobně :-)

Návštěva - kontrola - proběhla v pohodě a příjemné atmosféře a bez sankcí nebo výtek. Asi na tom mělo podíl i to, že jsem se hodinu před tím nějak pustila do komandování a úklidu kuchyně (intuice?) a taky to, že během cesty hygieničky táborem stihli kluci bleskově splnit některé úkol, které jsme plánovali udělat od našeho příjezdu - stále to nešlo a najednou... :-) Takže už třeba konečně máme dekl na odpadovou jámu :-)

Bylo to poprvé, co jsem zažila návštěvu hygienika v nějaké klíčové roli (zdravotník, hlavas...). A tuto premiéru jsem si zažila nejprve vynervovaná s knedlíkem v krku - a později docela v klidu a v pohodě... Díky všem za pomoc !
-HaP-
Tábor NEJ - FUJ hygiena, Univerzitní bulvár, středa 22.7.
Letošní tábor má v mnoha směrech nějaké prvenství. Ještě NIKDY jsem nezažila, aby první den při příjezdu TOLIK pršelo. Ještě nikdy tu nebylo tolik komárů a vos, ještě nikdy nám potok pod studánkou tolik nezurčel, jak je plný vody. Ještě NIKDY nebylo na táboře pět no»asů. Ještě NIKDY nám nefungoval systém doplňování toaletního papíru tak dobře, jako letos :-)

Ale poslední prvenství je obzvláště omračující. Ještě NIKDY jsme třetí a čtvrtý den tábora neměli OSPRCHOVANÉ V©ECHNY DĚTI TEPLOU VODOU :-) Prostě asi stárneme, ale poté, co si naši mlaďoši vedoucí v noci po poradě roztopili sprchu a pak tady voněli po tábořišti, podařilo se nám přesvědčit pracanty, že ohřáli i v poledňáku vodu pro děti. Naše vojenská sprcha se čtyřmi ružicemi je opravdu úžasná a tak jsme kompletně umytí mnohem dříve, než bude plánovaná velká hygiena. Má to ale jednu nevýhodu - zase nás strašně žere ta havě» :-) Před sprchou to tak zlý nebylo :-)
-HaP-
ZkuĹĄenosti zdravotnĂ­kovy, UniverzitnĂ­ bulvĂĄr, ĂşterĂ˝ 21.7.
Hned od prvního dne jsem coby zdravotník byla hozena do vody a plav! Ani pár hodin mi nenechali na aklimatizaci, ani jsem nestihla vybalit léky z krabic, natož abych si snad stihla přebrat lejstra.

Hned první večer nastoupily staré známé "choroby dvojic" a davové potíže, které se šíří zásadně v kamarádské dvojici či skupině. Pro čtenáře neznalé problému a táborové praxe uvedu přehledně jednotlivé choroby dle mé dosavadní začátečnické zkušenosti:-)

Diagnóza 1) "Mě bolí bříško"
Diagnóza 2) "Mě bolí hlava"
Diagnóza 3) "Mněňák" aneb Mně ňák není dobře
Diagnóza 4) "Mě trošku škrábe v krku"
Diagnóza 5) "Já jsem se řízla"
Zmíněné choroby jsou pak často komplikovány přidruženou nemocí "Ztráta řeči" - přichází dvojice až šestice dětí, které vedou jedno z nich. Všichni mluví jeden přes druhého, krom nemocného, který mlčí. Všichni sdělují zdravotníkovi, jaké potíže nemocný má a co je s tím potřeba provést. Po vyhození těchto společníků a dalších nabalených čumilů lze teprve posléze vyzpovídat samotnou obě» a přistoupit ke stanovení léčby.
Choroby typu 5 má zdravotník celkem raději než jiné. Je vidět krev, po umytí je vidět i rána :-) Desinfikujeme, pofoukáme, zalepíme nebo zavážeme a kontrola večer.
Oproti tomu nemoci 1 až 4 zdravotník nenávidí. Není vidět nic, převládá pocit, že si nemocný jen vynucuje pozornost a otravuje, ale na druhé straně poctivost zdravotníkovi velí nic nezanedbat. Přistupuje proto opakovaně k výslechu a pokusu o vyšetření, což má často stejný průběh:

Drtivá většina chorob 1 až 4 se vyskytuje převážně u malých holčiček a to nejlépe ve dvojici. Pokud se ojediněle vyskytne u jednotlivce, druhý člen dvojice přichází alespoň jako doprovod (viz choroba "Ztráta řeči"). Postiženého dle jeho slov bolí... (doplňte si - břicho, hlava...), dále uvádí, že je mu "hrozně špatně", v pozdějším stádiu nemoci se potom jedná spíše o stav "je mi nějak hůř" (nutno říkat se správnou kňouravou intonací), nicméně nedokáže přesně specifikovat JAK špatně a hůř.

Přímými dotazy zdravotníka lze vystopovat, jestli je nemoc charakteru spíše horního (bolest hlavy), středního (žaludek, břicho), nebo dolního (střeva). Výslech dále obsahuje dotazy na stravu, pitný režim, četnost návštěvy latríny, ale i odborné dotazy z oblasti pcychologie (stýská se ti, štve tě spolubydlící, nechce se ti na službu v kuchyni, ...). Potom je možné přistoupit k pokusu o stanovení diagnózy. Ještě před tím je vhodné změřit marodovi teplotu, což dosti napoví.

Choroby 1 až 4 rozlišujeme na základě příznaků a zkušeností ve variantách A až D:
A) Zápal švindlu. Léčí se slovy "nevymejšlej si a mazej" a prací.
B) Psychika, vynucení pozornosti, stýskání - léčí se neškodnými prášky (typu celaskon, lentilky), pohlazením, věnováním pozornosti, povídáním si a popř. odstraněním bariéry - přestěhováním od neoblíbeného spolubydlícího atd.
C) Dvojdenní táborová choroba, doprovázená zvýšenou teplotou - léčí se ibalginem a ležením ve stínu, dodržováním pitného režimu. Odezní samo, a» už zdravotník něco dělá nebo nedělá :-)
D) Vážnější choroba - léčí se odjezdem k doktorovi. Jeden případ ze sta.

Výbornou metodou na léčbu variant A a B je přesunutí maroda na marodku, což je doprovázeno zákazem návštěv a nekonečnou nudou ve stanu. Snáší pouze líní jedinci, toužící po celodenním spánku či četbě.

Možná vám přijde, že si z toho dělám moc srandu, ale občas mi do smíchu není :-) A když mi už druhý den holčičky leží, mají zvýšenou teplotu, jinak jim nic není, ale na můj dotaz odpoví, že je jim "nějak hůř", opravdu netuším, co s tím dělat. A když po veškerém úsilí načapám maroda na dietě, jak se vesele cpe bombonama, po té, co odmítl cokoli snídat, jsem prostě s elánem v koncích :-)

Stručná rekapitulace lágru následuje. Rodiče marodů mi mohou zavolat, pokud chtějí více informací, ale není to nic tragického:
- Kamilka Uhrová, ©árka Vyhlídová - dva dny na marodce, mírně zvýšená teplota, diagnóza 1 a 2 (viz výše), popř. obě. ©árka už je zpět u své družinky na poloviční chod, Kamilka stále stávkuje.
- Radim Nekuža - diagnóza 1, odhaleno jako psycho-důvody - stýskání, chtěl jet domů. Léčba celaskonem :-) Nakonec vyléčeno přestěhováním do jiného stanu k jinému kamarádovi. Nyní je Radim v plné formě, zdravý a veselý jako jindy.
- Anita Drozdková - momentálně ve stavu nemocných (teplota), ale v dobré náladě
- Lucka Bulantová - říznutí do palce. Vyzkoušely jsme skvělé pružné náplasti, užitečné - škoda jen, že jich valná část padne právě na prst Lucky :-)
- klíště zatím jen jedno, unikátní počet !
- dalších drobných odřenin, otlučenin a štípanců nepočítaně
- máme tu i zubařské lapálie - zatím se povedlo, že vypadl zub tuším Gabči, kýve se nejmenší Lucince a taky Hance K, možná i Monči. Lucince už vyhrožujeme vytržením kleštěmi, protože ona brble a odmítá se svým rozviklaným zubem dále žít a čekat, kdy se sám odporoučí. Nabídl se Bocman, že jí ho vytrhne, tak snad to vyjde :-)

Tak nĂĄm drĹžte palce, aby nĂĄs uĹž nic horĹĄĂ­ho nepotkalo.
A že nás potkala jedna neočekávaná hrozba, o tom v jiném článku...

Váš zdravotník nováček Hanča
-HaP-
Hnus, UniverzitnĂ­ bulvĂĄr, sobota 18.7.
Příjezd na půdu Univerzity Polaris byl poznamenán nebývalou nepřízní počasí. Pamětníci uvádějí, že takový déš» první den tábora nikdy nezažili...
Blížili jsme se k táboru a my vedoucí jsme pomalu přišli o klid - jednak s věčně štěbetajícími malými táborníky v zádech (grrrr) a hlavně z představy, jak asi teleportujeme těch 50 lidí a jejich bagáž z autobusu do hangáru. Nakonec jsme si s tímto zapeklitým problémem zdárně poradili - za pomoci tatínka Olina Uhra, který nám vezl na tábor věci, jsme nejprve převezli naši bagáž do hangáru, pak naopak věci odjíždějících Mustangů do busu a nakonec se přestěhovaly v pláštěnkách i děti. V tu chvíli crčela na všechno a ze všeho na základně voda, bylo dost zima - musím říct, že jsem docela záviděla Mustangům, že se jedou domů usušit.

Podařilo se nám rozdělit děti do stanů, aniž se u toho někdo pohádal. Našli jsme všem batohům, taškám a kufrům v hangáru jejich majitele. Zprovoznili jsme všechny stany a to i ty, které původně neměly postele. Zabydleli jsme jídelní sklad, technický a programácký sklad, začali řádit v kuchyni. Když později odpoledne přestalo na chvíli pršet, začaly se z náměstíčka ozývat děti - rozhodně se netvářily, že jim mokrá situace nějak vadí. Do gumáků a pláštěnek jsme je museli nutit. Hlavním zjištěným problémem bylo, že dole u cesty nebylo vůbec vidět maliny :-)

No já to zkrátím: zima je pořád, s přestávkami prší. Dětičky povečeřely fazole, zablbnuly si s balonem a v tuto chvíli leží, spí a někteří jistě ještě kecají ve stanech.

Vedoucí se začínají rozkoukávat po dětech - kdo je kdo, kdo je nový, koho známe a koho ne. Nejmenší princezny Monička a Lucinka mají každá aspoň tři chůvy, takže je o ně postaráno. Pubertální kluci zkoušejí pevnost nervů instruktorů. Vikingové dorazili š»astně od vlaku, postavili si v mírném dešti týpko a momentálně buď tiše spí, nebo to aspoň zdařile předstírají :-)

Snědli jsme meruňky a část muffin ze zásob od vás, máme po poradě a chystáme nějaké rekvizity na zítra.

Psala bych ještě dál, ale teď jsem zjistila, kolik je hodin, což mě přesvědčilo, že na psaní už kašlu :-) Jdu se zabydlet. Zítra dopoledne začínáme s programem, takže držte palce, aby už nepršelo.

Děkujeme za všechny vzkazy :-) Ahoj !
-HaP-
Zajímavosti, drby..., Univerzitní bulvár, čtvrtek 16.7.
Ti z vás, kteří zavítali na první kliknutí do této rubriky, jistě hledají to, co zde samozřejmě později najdou - totiž zajímavosti z našeho univerzitního života, nějaké ty drby a zaručené informace, ale i rozhovory, černou kroniku a zprávy z Pitevny :-)

Máte se na co těšit :-) Na táboře nás bude občas i přes 70 a to by v tom byl čert, aby se tam pro vás nějaké ty pikantnosti nenašly :-)
-HaP-